Štítky

Red Bull 400

15/08/2017

 

Vyhodnocení MČR - jedna z věcí co mi chybí je prostě hrubá síla v nohou. Dynamika, ta mi nechybí - přeci jenom jsem skoro pořád někde na fotbale nebo basketu. Loni jsem měl nachozený Bouřňák a dobře se plavalo i pod vodou. A tak bylo jasný, že schody, Bouřňák, dřepy, švihaldo, výskoky je to, co musím zařadit do suché přípravy.


V tu chvíli se objevil Red Bull 400 - už minulé ročníky mě lákal - přesně to co jsem potřeboval k motivaci k tý bolesti, co mě stejně čeká.


Honza Tvrdík - ideální sparing - před rokem v srpnu jsem ho vzal poprvý na Bouřňák v rámci psychoterapie a jeho katarze a dnes už na tomhle brutal kopci "běhá" druhou stovku. Přihlásil jsem se na páteční noční sprint, to je jen 230 metrů, buben stodvacítky (v sobotu se ženil jinej Honza a bral si Lucku, tak jsem bojoval na jiný frontě) a Honza na 400 m v sobotu a až na vrchol.


Zvolili jsme strategii tréninku - kratší úseky ve vyšším tempu a tak jsme Bouřňák zdolávali po třetinách, nohy do mrtva, schody na Letnou v Teplicích s vestou i bez vesty a výšlapy na bednu v garáži. Rozhodnutí padlo 47 dní před startem a to nám moc prostoru nedávalo - bylo potřeba se zmáčknout, moc času nezbejvá.


jak bylo málo času, tak stejně, každej trénink jsem cítil, že je to lepší ... to co jsem dával na konci června za 4 minuty, to jsem dával na začátku srpna za 3 minuty. Škoda, začal jsem pozdě. Honza, ten měl našlápáno a tak jen přitvrdil. Tři dny před závodama jsme si dali rest a jen se mentálně připravovali na to co nás čeká.


V pátek (den mého závodu), hrozné počasí - do Harrachova jsem jel celé 4 hodiny - v každé vesnici objížďka nebo semafory. Honza už byl na místě a hlásil situaci. V sedm jsem dorazil pod můstky a šel s Honzou na čaj. V osm proběhla registrace a hned potom si nás odchytil speaker na chytrý řeči. A pak už jsem jel podle plánu, co jsem si předem sepsal, abych zbytečně nevymýšlel věci na místě.

 

Cíl byl jasný - dostat se z kvalifikace do padesátičlenného finále. Ve druhém rozběhu přišla má chvíle. Rovinku na 80%, a docela brzo zvolnit na konstantní rychlost výšlapu, kde mě většina závodníků předběhla. Postupně jsem ale získával pozice a na dvacet metrů před vrcholem jsem byl už třetí, ale pak zatuhlo a ještě tři mě v posledních metrech dali. Čas 2:53 - v tu chvíli a pak ještě asi dalších 15 minut jsem doufal, že se do finále nedostanu ... uvařený, mrtvý - rozhodně to nechci zažít znova za hodinu. V tu chvíli si mě znovu vybral speaker k interview - ideální příležitost vypravit ze sebe něco nepříčetnýho, na druhou stranu mezi nádechama nemáte moc času mluvit, tak se spokojíte s krátkejma větama. Ptal se mě na freediving (měl jsem napsaný na zádech, že jsem freediver) - no, chcete bejt vtipnej a originální, ale těžko říct - mě to vtipný přišlo. #dejchanijeprosraby

 

A do finále jsem se dostal čtyřicátym časem. Doplnil jsem tekutiny, cukry, dal jsem si datle a čekal. Mezi tím proběhly další rozběhy, štafety a finále žen. A chvíli před půlnocí se dostalo i na nás, finále mužů. Na poslední chvíli jsem se rozhodl pro jinou trasu. Zdálo se mi, že vlevo to nebude tak klouzat a tak jsem to risknul. Rozběhl jsem to jako kvalifikaci, ale soupeři byli rychlejší. V místech kde jsem minule začal předcházet soupeře to dobré nebylo - risk nevyšel - tohle nebylo dobře zvolený, dalo se jít v podstatě jen po čtyřech a to jsem právě nechtěl. Ještě jsem to zkusil, ale na 180 metrech jsem zvolnil, prostě jsem se nedokázal hecnout. Cílem jsem prošel 42 a nebolelo to ani zdaleka tak, jako poprvé. Zatímco poprvé jsem upadl do cíle, teď jsem ho prošel - věděl jsem, že jsem tomu mohl dát víc. Chyba v hlavě. Poprvé jsem se soustředil na svůj výkon a nekoukal jsem napravo ani nalevo. Ve finále jsem se rozhlížel a nechal pustit do hlavy myšlenky, který tam bejt neměli. O přitom patnáct vteřin rychleji jsem se mohl posunout i o 15 míst výš a to by se prostě dalo. Honza fungoval celou dobu jako support a fotograf - tak mrkněte na některý fotky od něj a samozřejmě i na oficiální od redbullu na fb.

 

Krátký strečink, hodinku popovídat o pocitech s Honzou v afterparty stanu a dvě hodiny po půlnoci vyrazit směr domu - v pět v posteli a dočerpat minimum sil na sobotu na svatbu.


A Honza - v sobotu neskutečně zaválel. Nebál bych se říct, že z hobíků, který nikdy nic oficiálně nedělali a vlastně to byli Honzovi první závody v čemkoli vůbec, byl suveréně nejlepší. Rozběh a kvalifikace za 2:20 (230m) a parádní 11 místo ze 400 závodníků a finále na 400m 22. místo v čase 5:19. Za rok Honzu tipuju do desátýho místa - stáhne to pod 5 minut.


No a jestli to bylo skutečně nejtěžších 400 metrů v životě - věřím, že pro většinu závodníků ano, ale my co jsme už párkrát absolvovali 12ti hodinový Krušnohorský Everest to byla taková epizodka.

 

 

Please reload

Nedávné příspěvky

Please reload

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now